V Rumunské Mamaii se hraje ve dnech 4.-15.9.2017 Mistrovství Evropy mládeže v šachu. Soutěže se účastní 1142 chlapců a dívek z 49 států Evropy, kteří hrají o titul Mistra Evropy v kategoriích do 8, 10, 12, 14, 16 a 18 let, chlapci (695) a dívky (447) zvlášť. Českou republiku reprezentuje 7 chlapců a 6 dívek, mezi kterými je v kat. do 12 let Martina Šťastná ze Šachové akademie VŠTE. V její kategorii staruje 96 hráček, Martina je nasazená s č. 52 a ratingem 1558. Nejlepší hráčka má rating 2042, průměrné ELO turnaje je 1542.

.
V každé skupině se hraje na 9 kol švýcarem tempem 90 min na 40 tahů a 30 min do konce partie, za každý provedený tah se přidává 30 sec.
S úmyslem vyhnout se časnému vstávání a případným problémům na cestě do Prahy, odkud se v pondělí 4.9. dopoledne odlétalo, jsme přijeli do Prahy v neděli večer. V pondělí ráno jsme se přesunuli na letiště, kde odbavení proběhlo bez problémů stejně jako let do Bukurešti. Naše kufry naštěstí přežily vyložení z letadla bez úhony, všechny ale takové štěstí neměly.
Z Bukurešti nás čekala cca 270 km dlouhá cesta autobusy do Constanty, s kterou sousedí i známé rekreační středisko Mamaia. Po výjezdu na dálnici za Bukureští jsme se museli přesvědčit, že opravdu nejsme na tankodromu Praha – Brno, dojem byl stejný. Ale po několika kilometrech dálnice tak, jak by měla být. Dálnice v pořádku, ale něco se dít musí. A tak se ozvalo nepříjemné hlasité pípání, ohlašující nějakou poruchu – čeho to ví snad jen řidič. To nás doprovázelo rovinatou krajinou se stovkami větrných elektráren až do cíle naší cesty – Phoenicia Holiday Resort, který se řidiči po několika zastávkách  a telefonických dotazech podařilo po cca 4 hodinách najít. V recepci hotelového komplexu nás nejdříve okroužkovali plastovými náramky jako vzácné ptáky a pak nás čekalo další překvapení, když jsme se dozvěděli, že apartmány, v kterých bude výprava bydlet (23 členů v pěti apartmánech), nejsou pohromadě v jedné budově komplexu, ale v několika. V jednom apartmánu, ideálním pro rodinu s dvěma dětmi, bydlí 5 členů výpravy, ten pátý spí ve společné místnosti na sedačce. Budoucnost ještě ukáže, že překvapením není konec. Teď rychle na večeři (bez připomínek, stejně jako snídaně i obědy formou dobře zásobeného bufetu) a po vyčerpávajícím dnu do postele.

V úterý 5.9. se už hraje. Dopoledne byl vedoucí výpravy GM Marek Vokáč na technickém mítinku s organizátory a nepřinesl povzbudivé zprávy. Hrací místnost je cca 7 km od našeho hotelu, takže docházet pěšky nepřipadá v úvahu. Hraje se od 15 hodin, autobusy odjíždí od hotelu ve 14 hod. Oběd je od 12:30, takže vše vychází tak akorát. Mistrovství se hraje v hale pro výstavy, která nemá kromě sociálních zařízení

pro hráče žádné zázemí pro doprovod. A tak pořadatelé vyhnali všechny mimo hráče před zahájením ven z haly na čerstvý vzduch. Neuvěřitelný pohled na stovky lidí, stojící bezradně venku před halou s vidinou i několika hodinového čekání na hráče.

Nám se podařilo zaujmout místo na lavici před stánkem s občerstvením, kde také probíhají rozbory prvních skončených partií.
Co by se dělo, kdyby začalo pršet, si nikdo nedovede představit. Pořadatelé naštěstí zareagovali a přinesli několik desítek plastových židlí, na které se dalo posadit.

V 1. kole hrála Martina (nasazená s č. 52, ELO 1558) bílými se 4. nasazenou Antonií Ziegenfuss

(ELO 1956) z Německa. Prvních 10 šachovnic je on-line, takže bylo možné její hru sledovat i doma. Zahájení (sicilská) nesehrála Martina nejpřesněji a když si při přechodu do střední hry nevšimla jednoduchého taktického obratu, po kterém nejenom ztratila pěšce, ale umožnila soupeřce ihned přejít do útoku. Stává se pomalu pravidlem, že Martina začíná bojovat až když stojí hůře. I tentokrát bojovala, ale proti silné soupeřce to byl dlouhý, ale marný boj. Po ztrátě druhého pěšce udělala v koncovce další chybu a po 4,5 hodinách hry prohrála. Že jí takový přístup stojí hodně sil, které mohou později chybět, je zřejmé.
Ve 2. kole nalosoval počítač Martině Mahlugu Zulfugarli (77., 1277) z Ázerbájdžánu. Hrála se španělská, Martina zvolila zavřenou variantu, a když se ani soupeřka nehrnula do útoku, skončila partie po zablokování pozice nerozhodně.
Pořadatelé se rozhodli neúnosnou situaci před halou řešit a nanosili stoly a lavice. Odpoledne na přímém slunci sice není nejlépe, ale lepší něco než nic.
Ve 3. kole se Martina utkala bílými s Ruseva Evou (83., 1231) z Bulharska. Hrál se Caro Kann, kde se opět žádná ze soupeřek nesnažila o zřetelnou aktivitu. Po výměně lehkých i těžkých figur přešla partie do pěšcové koncovky, ve které se Martina orientovala podstatně lépe než soupeřka a zaznamenala první výhru v soutěži. Jen tak dál!
Ve 4. kole hrála Martina opět bílými s vysoko nasazenou Toth Nikolettou (3., 1966) z Maďarska, které měla vracet porážku z ME 2015 v Chorvatsku. Odveta se nezdařila, už po 2 hodinách nezvykle rychle Martina prohrála. Podrobnosti neznám, Martina údajně nemůže najít partiář a partii si nepamatuje. No comment.

11.9.2017: Tak partiář se nakonec našel. Martina měla bílé, soupeřka nasadila Caro Kann. Po nepříliš dobře sehraném zahájení se zdálo, že Martina vsadí na útok. Stačilo několik opatrných tahů, soupeřka zaktivizovala figury, ovládla prostor a zatlačila Martinu do hluboké defenzívy. Když Martina nevyužila několik příležitostí uvolnit se tahem f4, soupeřka rychle rozhodla partii ve svůj prospěch.
Zapomněl jsem na vedení výpravy na ME, takže doplňuji: vedoucím výpravy je GM Marek Vokáč, reprezentačními trenéry, kteří provádějí rozbory partií a přípravu na další zápasy, jsou dále KM Ondřej Matějovský a IM Pavel Šimáček. Martina je zařazená do skupiny, kterou připravuje Marek Vokáč.

V 5. kole nastoupila Martina proti Andrasunaite Rusne (86., 1228) z Litvy. Všichni jsme neočekávali (bez podceňování soupeřky) nic jiného než jednoznačnou výhru, skutečnost ale byla jiná. Černými ve skotské Martina v 9. tahu neopatrně ustoupila dámou a ztratila figuru. Snažila se hrát dál, ale soupeřka příležitost nepustila a po dvou hodinách hry byl konec. S Martinou porážka dost otřásla, naštěstí byl na pořadu volný den.

Dopoledne byl pro zájemce vypraven autobus na okružní jízdu Constantou (nebo Constancí?), autobus bez průvodce a zastávky projel městem, kolem nádraží a zajel do přístavu, po 1,5 hod jsme byli zpátky. Snad každého upoutalo řešení elektroinstalace, vedené i na hlavních třídách vzduchem a na sloupech zřejmě nahrazující rozvaděče. Jak se v tom vyznají, ví snad jen rumunští elektrikáři.

Po obědě jsme vyrazili do delfinária, já jsem sice delfíny vynechal, ale ostatní (děti i dospělí) byli nadšeni.

Po návštěvě obchodního centra a vycházce kolem jezera, na jehož břehu stojí hala, kde se hraje (já jsem vynechal) jsme se sešli u lanovky, která vede nad hotely podél pláže a je dlouhá cca 3 km.

Od konečné lanovky nás čekala cca 4 km dlouhá cesta po pláži do hotelu.

Celý víkend jsme bedlivě sledovali, jak hrají naši borci na MČR v rapidu v Mostě a máme velkou radost nejen z úspěchu našeho Matyáše Hosnedla (H14, 3. místo), ale také Danušky Nagyové (D12, 1. místo) a Beátky Havelkové (D10, 2. místo), obě z QCC. Blahopřejeme!

Dnes je na pořadu 6. kolo, v těchto chvílích Martina bojuje s Ioannides Liu Lian (78., 1268) z Kypru. Tak držme palce!

22.9.2017 – dokončení.
V 6. kole se partie Martině moc nepovedla. Po zahájení se sice snažila o iniciativu, ale po výměně dam zkusila soupeřka jednoduchý taktický obrat. Martina mohla dát věž a pěšce za dvě figury, do tohoto pokračování se jí nechtělo a tak přišla o pěšce. Po té, co soupeřku zbavila dvojice střelců, nevyužila příležitosti k přechodu do útoku, zbytečně se zbavila dvojice střelců sama a se soupeřkou se dohodla na remíze. Škoda ztráty půlky, ale po předešlých partiích asi bylo její sebevědomí poněkud nalomeno.
V 7. kole los přiřkl Martině Mustafinu Yulianu (72., 1355) z Ruska. Martina bílými ve španělské soupeřku jednoznačně přehrála a po 15. tazích byla vyhraná. V 17. tahu se rozhodovala, zda získat figuru a pokračovat v silném útoku, nebo získat kvalitu a pěšce. Z obavy z nedostatku času se rozhodla pro zisk kvality, ve snaze vyměnit figury a převést hru do koncovky ale začala chybovat. Soupeřky figury ožily, získala kvalitu zpět, po dalších chybách Martina přišla o figuru a zakrátko i o partii. Po výborném začátku smutný konec.
V 8. kole čekala Martinu Tokranova Evelina (81., 1243) z Litvy. Martina na anglickou soupeřky odpověděla aktivně, ve 20. tahu pohrozila matem, který soupeřka mohla odvrátit pouze odevzdáním dámy a po další její chybě byl ve 25. tahu konec – konečně vítězství.
Potom už to šlo rychle. 9. kolo se hrálo ve čtvrtek od 13. hod, autobus odjížděl ve 12 hod takže celý režim předchozích 10 dnů byl zbourán. Martina nastoupila bílými, soupeřkou jí byla Goian Larisa (86., 1170) z Moldávie. Otevřenou sicilskou sehrála Martina s přispěním soupeřky dobře a stála velmi aktivně. V útoku nepokračovala přesně, naštěstí pro ni nehrála přesně ani soupeřka a Martina mohla útok obnovit. Získala pěšce a opět dala soupeřce šanci, která se snažila rozehrát své lehké figury. Když ale Martina dala věž za obě lehké figury, obětovala postouplého pěšce za zisk kvality a s figurou navíc po zamezení možnostem věčného šachu zakončila partii matovým útokem s obětí věže. Rozbor poslední partie se v Rumunsku nekonal, to si Martina nechá na doma. Po večeři bylo závěrečné posezení celé výpravy, kde vedoucí výpravy Marek Vokáč všem poděkoval za bezchybnou reprezentaci a zhodnotil účinkování všech hráčů. Z výsledků je zřejmé, že až na výjimky většinou zůstali za svým nasazením do turnaje.

Martina v konečném pořadí osadila 66. místo, t. j. 14 míst za svým nasazením. Konečná bilance Martiny jsou 4 body z 9 partií. To není nejhorší, nutno však přiznat, že body získala se soupeřkami z dolních pater tabulky. I s těmi Martina 2 body ztratila, zatímco se soupeřkami v tabulce před ní nezískala nic. To se zcela jistě negativně projeví i na jejím ratingu, i když to není tak důležité.
Večer bylo nutno zabalit, protože v pátek v 8 hod měl být přistaven autobus pro odvoz na letiště, odkud odlétalo letadlo v 15:20, vše místního času. Zdálo se nám, že je v 8 hod je zbytečně brzy, bylo nutno stihnout snídani a potom ta spousta času na letišti! Organizátoři to viděli jinak. Autobus byl přistaven až v 8:45 a když jsme viděli zácpu na dálnici před Bukureští, pochopili jsme. Řidič to vzal přes město, takže jsme si užili i něco z rumunského hlavního města. V Bukurešti snad neexistují značky, zakazující stání, takže auta parkují snad úplně všude, včetně křižovatek, a nikomu to nevadí. Naše městská policie by to zřejmě nepřežila. A potom klidný let a překvapení lidí v Praze, choulících se do bund, když jsme se objevili v tričkách a kraťasech. Z 28 stupňů v Rumunsku do 14 v Praze byl docela šok. Ale všude dobře, doma nejlépe, nebo třeba bylo to krásné a bylo toho dost.