Jak jsme si splnili šachový sen.

Každý správný šachista by měl alespoň jednou v životě vidět naživo velký turnaj. V předvánočním rozjímání jsme se dost narychlo rozhodli, že si tento sen splníme návštěvou šachového „Wimbledonu“, tedy turnaje Tata Steel 2023. Pohled na letošní startovní listinu, relativně slušná vzdálenost a volnost ve škole definitivně rozhodla. Pojedeme na pánskou jízdu do Wijk aan Zee !

            Jako členové „nádražácké“ rodiny jsme zvolili jízdu do Amsterdamu moderním lůžkovým vozem z Lince přímým nočním vlakem až do Amstru. Ve čtvrtek jsme vyrazili v 16,00 hod. z Českých Budějovic. V Linci jsme přestoupili a užili si luxusu lůžkového vlaku. V naší kabině jsme měli vlastní toaletu a dokonce i sprchu. Ráno jsme se vzbudili za Kolínem nad Rýnem a dostali výbornou snídani do postele. Dopoledne jsme sledovali ubíhající cestu přes Německo a Holandsko. Vlak jel naší českou „obvyklou“ rychlostí až 200km/h. V 11,00 hod. s hodinovým zpožděním ( ani Němci nejsou dokonalí ?!) přijeli do Amsterdamu. Ubytovali jsme se v hotelu Double Tree Hilton přímo u nádraží. Na levné hotely v centru města jsme neměli odvahu. Většina turistů jezdí do Amsterdamu za jiným účelem než jsou šachy. To se nám potvrdilo, zábava a hluk v centru nikdy nekončí.

            Odpoledne jsme navštívili malířský skvost –  Rijskmuzeum. Pár zastávek tramvají a hurá na Rembrandta, Vermeera a další. Vydrželi jsme několik hodin a na Rembrandtovu „Noční hlídku“ jsme se několikrát vrátili. Úžasné, dával jsem si otázky, proč to dnes již nikdo neumí…

            Druhý den jsme se jeli podívat na 1. hrací den do Wijk aan Zee, malého městečka u moře asi 35 km  od Amsterdamu. Jeli jsme vlakem do Berewijku a poté pár zastávek autobusem. Turnaj se hrál v komunitním centru a měl výbornou organizaci. Museli jsme se dopředu zaregistrovat a projít prohlídkou. Mobilní telefony a tablety jsou tabu, digitální fotoaparáty jsou povolené. Čekali jsme asi 1,5 hod. na otevření sálu. Chtěli jsme být v první řadě. Povedlo se, jsme přeci Češi – frontoví bojovníci.

            Už vidíme prvního českého zástupce na place. Je jím hlavní rozhodčí pan Votruba. Má všechno připraveno jako vždy, s noblesou proplouvá sálem a kontroluje dokonalost. Už ho známe z Prague Chess festivalu. Pozor, otevírají se dveře a vchází …Gukeš, Pragg, Erigaisi, Keymer, Dončenko, Caruana a další. Všichni fanoušci čekají na velkého Magnuse. Snad nepřijde pozdě… Je tady, sál se ztiší, představení může začít.

Kolo zahajuje Anand ! To je pro nás třešnička na dortu, nečekali jsme, že s indickou výpravou přijede i on.

            Anand udeří do gongu a hodiny se spouští. Magnus Carlsen podává ruku Aronjanovi, začíná bitva. Vidíme, že z Magnuse sálá energie a neskutečné soustředění. Teď chápu, jak je těžké se posadit proti němu. A ještě hrát dobře. Na ostatních šachovnicích začíná souboj mládí (Nodirbek, Gukeš, Keymer, Pragg, Van Foreest) proti již zkušeným (Magnus, So, Aronjan, Giri). Sledujeme i slovenského zástupce Jerguše Pechače, snad se mezi nejlepšími neztratí a nezaplatí nováčkovskou daň.

            Po pěti minutách vyhání rozhodčí fotografy a v celém sále zavládne ticho. Sledujeme každého hráče. Jak se tváří, jak se pohybuje, jak hraje tahy a jak celkově působí. Giri je fešák. Super sladěný oblek, vysoká postava a pořád běhá po sále. Gukeš se celé hodiny ani nehne, nenapije, vidí jen šachovnici. Magnus občas projde sálem, koukne na šachovnice, jako by tam nebylo nic zajímavého. Sebevědomí tedy má a dává to vidět. Caruana je překvapivě „prcek“. Ještě se ostříhal nakrátko. Dříve to byl typický Ital s afro účesem. Velká změna, uvidíme jak bude hrát. Pragg je také super oblečen, spíš evropsky, působí klidně a dělá jen pomalé pohyby. Erigaisi je typický Ind, má na sobě barevnou košili do růžova.

            První kolo hrají spolu – klidná remíza. Na šachovnici nejblíže k nám hraje Tabatabaei. Ohnivý Peršan s nevyslovitelným jménem se tváří zle a neustále chodí za rozhodčím, chce snad poradit?! Nosí si jedno pití za druhým a žádné mu nechutná. V sále je i Ding Liren, který dlouho nikde nehrál. V dubnu snad bude zápasit o šachovou korunu s Nepoem. Bude mu rovnocenným soupeřem? Bude! Krásně takticky poráží Gukeše. Tak to bude turnaj.

            Vydrželi jsme stát v první linii tři hodiny. Ani jsme nepromluvili, když šel Magnus kolem, nedýchali jsme. Večer jsme jeli do hotelu a dlouho jsme nemohli usnout. Škoda, že nemůžeme jít zítra znovu. Škola volá. V neděli jsme odjeli vlakem na letiště Schiphol a po větru odletěli do Prahy. Schiphol je 3. největší letiště v Evropě a dost jsme se tam nabloudili. Ještě nejme zvyklí na bezobslužné odbavení.

            Nyní nezbývá než dokoukat 85. ročník Tata Steel na internetu s komentáři Svidlera a Howella. I to je zážitek, ale naživo je to neskutečné.

            Holandsko nás překvapilo, vše perfektně funguje, všude čisto. Všude je povídavá obsluha. Škoda, že nemáme dokonalejší angličtinu. Kuba má ještě šanci se zlepšit, ale už teď dokázal vše domluvit. Neměli jsme jediný problém.

            Snad někdy příště vyrazíme v silnější sestavě jako členové šachového klubu.

Josef Berkovec