7. kolo 3. divize – východ mezi Šachovou akademií VŠTE a Hraničářem H. Stropnice se neslo v přátelské atmosféře, přesto se na šachovnicích urputně bojovalo. O sestavě našeho družstva se rozhodlo těsně před zápasem, když Martině se hrát moc nechtělo (odehrála toho v poslední době přece jen dost) a tak nastoupil Jarda. Sestava tedy vypadala takto (od 1. šachovnice): Jonáš Havelka, Matyáš Hosnedl, Petr Šťastný, Míša Lorencová a Jarda Studenovský. Družstvo soupeře může klidně hrát pod názvem Rolinek-Bauer; proti nám nastoupili otec a syn Rolinkovi a 3 bratři Bauerovi, když jejich otec byl v roli náhradníka.

Zápas pro nás nezačal moc úspěšně – před 6. tahem v normální italce se Petr na 10 min hluboce zamyslel a pak naprosto nepochopitelně obětoval figuru. Soupeř s radostí sebral a v podstatě jsme prohrávali dřív, než se začalo pořádně hrát. No, stane se, jen by to nemělo být moc často.
Jonáš zahájil královským gambitem, soupeř odpověděl Falkbeerovo protigambitem a tak se od začátku hrálo ostře. Matyáš hrál královskou indickou a klid také nevydržel dlouho – Matyáš brzy zavelel k útoku na královském křídle.
Míša zkusila ruskou, soupeř přešel do hry čtyř jezdců a když aktivitou zrovna nehýřil, převzala iniciativu Míša. Jarda začal španělskou, kterou jeho soupeř moc neznal, ale Jarda také nehrál přesně – jako už několikrát předtím i tentokrát nikam nechvátal. Když navíc nevyužil chyb soupeře k zisku pěšce, ten se rozehrál a naopak pěšce získal. Naštěstí pro Jardu si soupeř neohlídal poslední řadu a po hodině hry dostal mat – vedeme 1 : 0.

V té době má Jonáš ostrou pozici a Míša začíná na soupeře dotírat. Matyáš odvážně obětoval figuru za dva pěšce a pěšcový útok a oba soupeři musí hrát velmi přesně.
Po 1,5 hodině hry Jonáš přepíná strunu a soupeř neváhá – je srovnáno na 1 : 1.
Po 2 hodinách hry je stav utkání takový, že Míša pomalu ale jistě kráčí k vítězství. Matyáš se snaží prosadit dva volné pěšce, nemá to ale jednoduché.
Po 2,5 hodinách hry dotáhla Míša pěkně vedenou partii do vítězného konce – 2 : 1.
Ve stejné době soupeř Matyáše vrací figuru a před přechodem do koncovky nestejných střelců se soupeři dohodli na remíze – 2,5 : 1,5.
Krátce na to ukončil Petr své trápení, když vlezl soupeři v beznadějné pozici do matu a stanovil konečný výsledek na 2,5 : 2,5.
V utkání jsme měli smůlu, ale také kus štěstí, a tak je asi výsledek spravedlivý. Za pěkné partie je třeba pochválit černými hrající dvojici M + M, Jonáš proti silnějšímu soupeři hrál odvážně a to si rovněž zasluhuje pochvalu. Jarda udržel neporazitelnost, ale příště bude lepší hrát aktivně a nespoléhat na štěstí. Petr si musí v hlavě srovnat, jak k partii přistupovat – v běžném zahájení, které hrál bezpočtukrát, ztrácet nejdříve čas a vzápětí i figuru obvykle k úspěchu nevede.