K odloženému druhému kolu 2. divize jsme jeli po týdnu opět na Písecko, tentokrát do Vráže, kde v krásném zámku hraje tým DDM Písek. Prostředí skutečně důstojné pro královskou hru.
K utkání jsme jeli v hodně oslabené sestavě, když nám chyběli 4 hráči základu (Rolinkové a Jonáš bojovali v lize mládeže, Matyáš byl v zahraničí) a osmého hráče jsme do sestavy sehnali horho těžko na poslední chvíli až v pátek večer. Družstvo soupeře rovněž nebylo úplně kompletní, ale při jejich síle nebylo oslabení tak výrazné, zvláště když nastoupilo i s IM Ivanem Hausnerem.

Utkání bylo pro některé obyvatele zámku velmi atraktivní, některří vydrželi zavěšeni na závěsech sledovat zajímavé dění po celý čas.

My jsme nastoupili v sestavě Martin Hejda – Josef Novák – Honza Bauer – Peťa Šťastný – Míša Lorencová – Martina Šťastná – Zdeněk Lorenc – Ondra Hejda a nepřekvapuje, že s ratingem jsme byli podstatně horší kromě 7. šachovnice, kde jsme byli díky obětavému rozhodnutí Zdeňka nastoupit výrazně lepší. Pro Ondru to byla v jeho 8 letech premiéra v tak vysoké soutěži!

Po poklidném začátku došlo k první zajímavé situaci po 3/4 hod hry, kdy Martina zastavila hodiny a natahovala k soupeřovi ruku. Zděsil jsem se, jak mohla tak rychle prohrát, ukázalo se však, že chtěla vyřešit kuriózní situaci, když její soupeř vzal svým koněm svého střelce, zmáčkl hodiny a chvíli trvalo než pochopil, proč Martina protestuje. Ani zkušený rozhodčí Martin si nebyl jistý, co by se stalo kdyby Martina jeho tah akceptovala a s figurou více hrála dál.

Martin začal proti známému matadorovi a dlouholetému vydavateli časopisu Československý šach (nejstarší sportovní časopis v Evropě kromě britských ostrovů) bez zbytečného respektu. Možná měl být více na pozoru – mistr si nechal vzít pěšce za vývin figur a iniciativu. Po výměně dam a jednoho páru jezdců dokonce připustil znehodnocení pěšcové struktury, ale to bylo vše. Stačil jeden zdánlivě logický Martinovo tah, na šach místo vzdání se rošády a ústup králem přišlo představení figury a rychlý konec. S takovým hráčem se s figurou méně nehraje – po hodině a půl hry 1 – 0 pro domácí.
Honzu soupeř zaskočil neobvyklým tahem 1. g4. Honza získal náskok ve vývinu a lepší hru, když soupeř v prvních šesti tazích táhl pěti pěšci! Na neznámém území se Honza pohyboval příliš opatrně, když najít nejlepší tahy bylo pro něj při jeho zkušenostech (soupeř +450 Elo více!) ještě těžké. Soupeř začal tah za tahem pozici vyrovnávat, převzal iniciativu a pustil se pěšci na krále útokem, kterému nebylo možné čelit – 2 – 0. Honzovi nelze nic vytknout, tato partie je pro něj jistě cenná, myslím že až to zase někdo podobně na něj zkusí, bude překvapen.
Ondra začal ve své premiéře proti soupeř o 50 let staršímu a více jak 200 Elo body silnějšímu hodně opatrně. Překvapilo, že hodně opatrně začal i soupeř, zřejmě nemá s tak mladými hráči dobré zkušenosti. Ondra se osmělil dříve a nastoupil pěšci na dámském křídle. Při útočení ale při výměnách nedával pozor a přišel o figuru a krátce na to i o partii – 3 – 0. Nevadí, příště to určitě bude lepší. Pochvala za odvahu!
Zdeňkovo soupeř ještě v zahájení udělal chybu, po které Zdeněk získal pěšce. Krátce na to soupeř nevynuceně chyboval znovu a přišel o figuru. Po výměnách věží před dalšími ztrátami hodil soupeř ručník do ringu – 3 – 1.
Peťa zahájil italskou a hned v zahájení udělal chybu, na kterou trpěl celou partii. Soupeř nevyužil několik příležitostí, po kterých by partie skončila rychleji, a i když Peťa nehrál ty nejlepší tahy, podařilo se mu největší nebezpečí zažehnat. Stačila ale další chyba když rozehrál soupeři věž a při přemýšlení, jak se dostat z těžké pozice překročil čas – 4 – 1.
Martina hrála španělskou, tolik oblíbenou v posledním souboji o titul mistra světa. Ve střední hře nevyužila několik příležitostí získat výhodu a díky několika zbytečnými tahy střelci byla hra vyrovnaná. Martina nabídla remis, soupeř odmítl a hrálo se dál. Místo zablokování centra a lepší hry Martina centrum otevřela a když odmítla vzít pěšce, po výměnách dovolila soupeři obsadit volný sloupec a  stála špatně. Naštěstí soupeř přehlédl vyhrávající pokračování, vyměnil dámy a po výměně věží získal pěšce. Hra přešla do koncovky nestejných střelců, kde Martina měla pěšce méně. Střelci byly v barvě polí, na kterých stály na dámském křídle pěšci soupeře, Martina ale měla navíc střelce uzavřeného. Soupeř se snažil hrát králem na královském křídle, kde měl pěšce více, nemohl ale s pěšci postupovat, protože by uvolnil střelce Martiny. Při snaze převést střelce na dámské křídlo se král soupeře zapoměl mezi pěšci, Martina si toho všimla a připravila matovou síť, z které k velkému překvapení všech nebylo úniku – král dostal pěšcem mat – 4 – 2. Zahájení dobré, střední hra špatná, se štěstím do koncovky, kterou musela hrát s nadějí na remis přesně, na závěr trochu štěstí, kterému šla naproti.
Míša na chuť soupeře hrát anglickou reagovala přechodem do výměnné slovanské, ve které bezppečně držela rovnou hru. Po přechodu do střední hry si Míša ponechala střelce proti koni a po výměně těžkých figur při přechodu do koncovky pomalu získávala navrch. Koncovku hrála hezky trpělivě a i když ne vždy nejpřesněji, využila chybiček soupeře, utahovala šrouby až soupeř tlak nevydržel, lehké figury vyměnil a Míša pěšcovou koncovku s přehledem vyhrála – 4 – 3.

Josef po zahájení (varianta klasické královské indické) brzy opustil teorii a pustil se do útoku na královském křídle. Útok ale neměl moc připravený a tak když soupeř odpověděl protiakcí na dámském křídle, o výhodu ze zahájení brzy přišel. Po předčasné velké rošádě byla otázka, kdo bude v útoku rychlejší, a brzy se ukázalo, že je to soupeř. Obrana krále byla složitá, Josef hledal možnosti obětovat materiál za věčný šach. Soupeř všechno prohlédl, vynutil výměnu dam a přešel do koncovky s věžemi, nestejnými střelci a se dvěma pěšci navrch. Po chybě přišel Josef o dalšího pěšce, po výměně jednoho páru věží jednoho pěšce získal zpět a pustil se do boje o remízu. Nejblíže remíze byl, když soupeř nabídl výměnu věží. ou Josef odmítl – a to byla chyba. Po výměně věží by partie s velkou pravděpodobností skončila nerozhodně. Takhle se ještě 20 tahů hrálo, než soupeř Josefa přetlačil a rozhodl postupem pěšce, kterého nebylo možné zastavit – po 4,5 hod hry tak stanovil konečný stav 5 – 3 pro DDM Písek B.

S výsledkem jsme odjížděli vzhledem k sestavě spokojeni, i když se vyskytly hlasy, že to mohlo být ještě lepší. To může být téměř vždy, ale držme se našich předpokladů, proč jsme se do 2. divize přihlásili: dát příležitost mladým hráčům zahrát si lepší soutěž bez zvláštních nároků na konečný výsledek – a to se nám nad očekávání daří.